Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z únor, 2023

20.02.2023

Jsem odporná.  Nestojím za nic. Bylo by lepší, kdybych nebyla. Všem by se ulevilo. Chci spapat hodně neurolků a vypnout se. A quetiapinků. A spinkat.  Umřít ve spánku by bylo fajn. 

13.02.2023

Jediné, na co se těším, je smrt. Protože doufám, že po smrti nic není. Nečekám, že mi bude někdy líp.  Terapie? Nepomáhá.  (Nebo se dost nesnažím.) Léky? Nepomáhají. (Kolik jich ještě mám brát?) Stejně není nic, co by zastavilo mé myšlenky. Nejradši bych si vzala moc léků a spala.  Možná by mi to aspoň na chvilku pomohlo utéct z tohoto světa.  A ze svého těla.

12.02.2023

Po neurolový dny jsou ještě horší než dny, kdy jsem si neurol vzala Alespoň mám další důvod ho nebrat Ani jsem z toho neměla takový požitek, jaký bych chtěla Jsem unavená a nic se mi nechce. Mám depku. Ale tu jsem měla i včera. Ale dneska to jde víc vidět. Zkrátka je mi na hovno. Navíc mám hroznej hlad, ale nechci nic jíst. Kéž by to přešlo. Nemůžu pořád tolik žrát, když vypadám, jak vypadám. Chce se mi jen spát. Vůbec se mi nechce jít zítra do práce. Cítím se mizerně. Fakt. Pořád se ptá: "Těšíš se?" A na co? Na co já se mám těšit. Jen pracuju. A stejně ty chvíle, pro který by stálo žít, na který bych se mohla těšit, nepřichází. Chci spát. Nevím, jestli zítra zvládnu vstát. Jestli zítra zvládnu divadlo. Netěším se. Bude to dlouhé. A den potom? Valentýn. Děsím se toho, že budu muset vstávat. Nejradši bych ho prospala. Stejně mě nic pěkného nečeká. Bojím se, že mi nekoupí ani tu blbou kytku. Takže... Radši budu dělat, že se nic neděje. Koupila jsem si v sexy prádlo, ale mám poc...

06.02.2023

Být tady je strašně náročný.  Občas bych raději nebyla  Jsem strašně přehlcená. Byl to náročný den. Proč? Nebyl tak špatný, ale vlastně ani dobrý. Takový nijaký. Zase jsem zapomněla na všímavost.  A už bych sakra měla psát tu deníkovou kartu.  Pěkně to jebu. I terapii. Nedokážu zvládnout ani jeden blbý úkol. Pokud se nebudu snažit, nebude to lepší.  Těžko se hledá radost, když dny jsou šedé. Tiché a mrtvé. Pouze moje myšlenky jsou stále hlasité. A nejdou utišit.  Snažím se něco tvořit. Ale nevím, jestli mi to pomáhá nebo unavuje.  Asi obojí. Dialektika. Stejně mám v hlavě obrazy krvácejících ran a představuju si, jaké to je.  Nesmím selhat.  Byl by to krok zpátky.  Ale je jen málo věcí a málo lidí, co mě drží zpátky.  Stejně to nikoho nezajímá.  Nikdo se nestará, dokud se úplně nesložíš.  Jenže to není efektivní.  Ne, ti lidi tam jsou. Musím si to připomínat.  Jen asi ne ti, kteří bych chtěla, aby to zajímalo....

04.02.2023 Pt. 2

Chvíle kdy jsi se mnou pro mě znamenají hodně.  Jsou to jedny z mála chvil, kdy se cítím šťastná.  Ty chvíle, pro které stojí za to žít.  Proto jsem možná na tobě tolik závislá.  Jsi pro mě to štěstí, které hledám.  Vím, že je to pro tebe není snadné. Snažím se ze všech sil ti to ulehčit.  Ale jsou chvíle, kdy tě prostě potřebuju.  Chvíle, kdy se cítím ztracená.  Nemilovaná.  Sama.  Hnusná. Že nestojím za nic. Potřebuji vědět, že tu jsi.  Že je tu někdo, komu na mě záleží. Často stačí pouhé objetí.  Objetí, co mě vrátí do života. 

04.02.2023

Nic se mi nechce. Možná to má něco společného s tím, že jsem si včera opět dala neurol. Ale nejradši bych si ho dala znovu. Ale vnímám ta negativa. Prospala jsem celý den a stejně nemám energii na nic. Nechce se mi tu být. Nejradši bych se zase vypla. Proč se prostě nemůžu vypnout? Nějak bez následků. Prostě na chvíli přestat existovat. Nic necítit. Na nic nemyslet. Nic neřešit. Proč? Proč? Proč? Někdy bych si přála být robotem. I když zrovna proti tomu často bojuji. Ale aktivně hledat podněty, které by vám dělaly radost, které by vám dávaly smysl, je strašně náročné, když už tak bojujete s nedostatkem energie. Celou terapii jsme probírali, co mohu dělat ve volném čase. Jak si najít něco smysluplného, co by mě bavilo, co by mi dodalo energii. Ale nikdo nechápe, jak je tohle únavné. Nejradši bych jen ležela a spala. Jenže ani tohle mi nepřináší ten stav nevědomí, po kterém toužím, protože se mi často zdají všemožné nesmyslné sny, takže mám pocit, že si má mysl stejně neodpočine. V tuto ...