Mám hrozné úzkosti. Všichni mě opouští. A já netuším proč. Neudělala jsem nic špatného, svědomí mám čisté. Ale pomluvy a lži v divadle zřejmě nadělaly své. Mrzí mě, že moje nejlepší kamarádka, kterou znám 12 let, které jsem byla na svatbě za svědka, se otočila proti mě. A proč? To mi nikdo nedokáže říct. Ani ona sama. Dělá mi zle i ta nevědomost. Cítím křivdu. Proč se všichni otočili proti mě?
Je tu duben. Nepamatuju si to datum. Všechno se stalo moc rychle. Nevím, jak jsem ten rok přežila. Hospitalizace pomohla. Ale pomalu se vracím ke svým starým návykům. Nejím. Přejídám se. Plánuju si příliš aktivit. A pak je nezvládám. Terapii flákám. Ne, opravdu jsem teď nemohla přijít. Nová práce mi dává naději, ale bere hodně síly. Vracím se k problémovému chování. Rivotril. Tráva. Ty. Ty jsi mě největší PCH. Ale čas strávený s Tebou Mi stojí za ti bolest. (Stojí?) Pořád doufám. Naděje, co trvá už rok. Naděje nezhasíná. Bylo by mi líp, kdyby vyhasla úplně. Naopak pomalu vyhasínání Já.
Bondage. Discipline. Dominance. Submission. Sadism. Masochism. Ať už ujíždíte na čemkoliv, vždycky máte právo říct NE. Mám slabost pro dominantní muže a vždy jsem se stavěla do pozice sub. Ráda se podvolím, nechám se svázat, škrtit, dostat výprask... Všechny praktiky jsem si náramně užívala . Dokud mi byly příjemné. Co když se ale bolest dostane za hranice snesitelnosti? Potkala jsem muže. Byl velice dominantní a sadistický. Jeho náklonnost k těmto praktikám z něj přímo sršela a nestyděl se to přiznat. Byla jsem nadšená, protože mnoho z toho, co jsem doteď zkusila nebylo pro mě "dost". Začali jsme se scházet a užívat si v posteli jako nikdy předtím. Od klasického sexu, přes různé praktiky BDSM, až k sexu análnímu. Poznávala jsem své tělo, jak na mě působí bolest, jak se s ní dá pracovat a přetvořit ji v potěšení. Často jsem byla skutečně na hranici snesitelnosti, ale stále jsem si bolest užívala. Jeho touha mě "zprznit" víc a víc rostla a s ní i bolest, kterou mi z...
Komentáře
Okomentovat