12.02.2023

Po neurolový dny jsou ještě horší než dny, kdy jsem si neurol vzala
Alespoň mám další důvod ho nebrat
Ani jsem z toho neměla takový požitek, jaký bych chtěla

Jsem unavená a nic se mi nechce.
Mám depku.
Ale tu jsem měla i včera.
Ale dneska to jde víc vidět.
Zkrátka je mi na hovno.

Navíc mám hroznej hlad, ale nechci nic jíst.
Kéž by to přešlo.
Nemůžu pořád tolik žrát, když vypadám, jak vypadám.

Chce se mi jen spát.
Vůbec se mi nechce jít zítra do práce.
Cítím se mizerně. Fakt.

Pořád se ptá: "Těšíš se?"
A na co?
Na co já se mám těšit.
Jen pracuju.
A stejně ty chvíle, pro který by stálo žít, na který bych se mohla těšit, nepřichází.

Chci spát.
Nevím, jestli zítra zvládnu vstát.
Jestli zítra zvládnu divadlo.
Netěším se.
Bude to dlouhé.
A den potom?
Valentýn.
Děsím se toho, že budu muset vstávat.
Nejradši bych ho prospala.
Stejně mě nic pěkného nečeká.
Bojím se, že mi nekoupí ani tu blbou kytku.
Takže... Radši budu dělat, že se nic neděje.
Koupila jsem si v sexy prádlo, ale mám pocit, že se jen ztrapním.
Stejně to bude k ničemu.
Protože já jsem k ničemu.
Protože už se mu nelíbím.
Nedivím se.
Za ten rok jsem se změnila.
Vypadám mnohem hůř, mnohem hůř se chovám.
Je jedno, co si obléknu, stejně to budu pořád já, jen v hezkým balení.
Jako když dostanete krásně zabalený dárek, ale když ho rozbalíte, zůstane jen zklamání.
Nic z čeho byste měli radost.