PNB část 3.: (NE)dobrovolná hospitalizace
Sebrali mi všechno. Oblečení, osobní věci, nabíječky, diář, pouzdro s tužkami, sluchátka, dokonce i podprsenku. A to jsem toho mnoho neměla. Když člověk vyráží večer na krizové centrum, moc si toho nepobalí. Ale tady člověk přijde o vše. Věci. Práva. Důstojnost. Chápu bezpečnostní opatření. Chápu i některá hygienická opatření v době covidu. Ale proč mi dnes vzali při prohlídce pokojů kalhotky? Jela jsem na krizák, protože jsem chtěla pomoc. Strávila noc na interně na monitoring, kde mi nabídli přeložení do Černovic na 1 až 2 týdny, pozorování, úprava medikace. "Rozmyslete si to, pokud budete souhlasit, domluvíme to." Souhlasila jsem, jelikož jsem chtěla pomoc. Ale z dobrovolné hospitalizace se při příjmu v Černovicích stala rázem nedobrovolná. Nedobrovolná hospitalizace na uzavřeném oddělení. A tak se tu i ke mě chovají. Že mě tu musí držet, abych byla v bezpečí/bezpečná. Jako bych se jim mohla vzpírat. Tohle ...