PNB část 2.: Rub a líc
Bohužel málo kdo chápe, jak se cítím.
Možná o tom málo mluvím, ale ono je opravdu těžké najít pro to slova.
Co je nepochopitelné ještě víc je, že se to stalo tak najednou.
Opravdu?
Další a nejčastější otázka: Proč?
Můj život v poslední době - pominu-li covid - je skvělý.
Mám skvělého muže, se kterým jsme se sestěhovali. Náš vztah je plný lásky. A ačkoliv jsme měli v minulosti problémy, zkušenosti nás naučily a posílily.
Je to nejlepší muž, jakého jsem poznala a upřímně chci s ním strávit zbytek života.
O to víc mě mrzí, jak jsem mu tímto nepochopitelným skutkem ublížila.
Jeho naštvání je oprávněné.
Kéž by však pochopil moje prožívání.
K dalším úspěchům patří úspěšné zakončení zkouškového období v novém studiu na VŠ.
Stejně tak absolvování první praxe.
Těžká doba covidová pro mě znamenala ztrátu práce v divadle a omezení práce v science centru. Přesto jsem byla schopná poprat se s vzniklou situací a po několika týdnech hledaní a pohovorech jsem našla práci s dobrým pracovním prostředím, finančním ohodnocením i fajn přístupem, ale noční.
Co bych neudělala. Situace je jaká je, musím zatnout zuby a makat, kde se dá.
Listopad, prosinec - homeoffice práce na projektu + noční v nové práci, první zkoušky a zápočty, online výuka.
Leden - homeoffice práce na projektu, 2x noční v druhé práci, 2 týdny praxe v nemocnici, zkouškové.
Přelom ledna, únor - sestěhování s přítelem, práce na projektu, zapojení do vývoje dalších aktivit v science centru, 2x týdně noční v druhé práci, online výuka.
Je skvělé umět se ocenit. Opravdu jsem toho zvládla hodně.
Ale opravdu jsem to zvládla?
Za jakou cenu?
Jsem zvyklá dělat na 110% a zvládat to tak poměrně dlouhou dobu.
Jenže moje mysl to nezvládá a přepíná.
Ačkoliv jsem byla šťastná, že se mi daří.
Z nějakého důvodu to ale nefunguje.
Jsem šťastná.
Mám depresi.
Jsem spokojená.
Mám depresi.
Cítím se milovaná.
Mám depresi.
Rub.
Líc.
Světlo.
Stín.
Úzkost.
Takový je koloběh mého prožívání.
Proč tomu tak je, nerozumím.
Chci bojovat.
Ale nemám sílu.
Komentáře
Okomentovat