24.01.2023

Svírá se mi hruď.
Nedokážu to pochopit.
Strach z opuštění.
Hlavou se mi honí milion myšlenek.
Kde je ale realita?
Jaká jsou fakta?
Jsem schopná si je ověřit?
A co když fakta nechcete přijmout?
Snažíte se ze všech sil přežít ve světě, který není pro vás.
Jaký je náš smysl?
Pořád jsem na něj nepřišla.
Přijde mi to vše jako pouhá linie, ohraničená část našeho bytí.
Ale proč tu musíme být?

Pořád pracuju.
Dělám toho spoustu pro ostatní lidi.
Je tohle můj smysl?
Ulehčit trápení, když já sobě nepomůžu?
Často stačí jen pochopení.
Kdo pochopí mě?

Potřebuji objetí.
Potřebuji, aby tu byl někdo pro mě.
A on tu je.
Je?
Já nevím.
Ale nechci ho ztratit.
Dialektika mě naučila dívat se na věci z více úhlů.
Je to pro mě pochopitelné.
Ale proč to bolí?
Možná je mým údělem žít prostě s bolestí.
Protože ta bolest za to stojí.
Za ty malé chvíle radosti a lásky.
Proto tu stále jsem.

Cítím toho tolik.
Je to nesnesitelné.
Silně prožívám emoce. 
Jak pozitivní, tak negativní.
Pro ty pozitivní stojí za to žít.
Pro ty negativní... nevím.
Možná si to dobré musím zasloužit.

Ale nejradši bych to všechno vypla.
Proto tak ujíždím na neurolu.
Jeden z mála způsobů, jak se vypnout.
I když to všechno v důsledku zhoršuje.
Znám důsledky, ale nedokážu vydržet v danou chvíli se svými emocemi.
Zastavit tok myšlenek.
Zastavit na chvíli mou mysl. Emoce. Všechno. 
Nevnímat.
Nebýt.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

29.05.2024

01.04.2024

Hranice v BDSM #metoo