PNB část. 4.: Venku
Dnes je to týden, co jsem dorazila domů. Nedobrovolná hospitalizace pominula a já opustila Černovice na reverz. Byla jsem šťastná, že jsem venku. Užívala si slunce, vzduch, poslouchala zvuky, mazlila se se svými ptáčky a usínala po boku přítele. Bohužel už v sobotu se objevil první splín. V neděli také. A každý další den. Tíha dnešního světa na mě padla. A já si uvědomuji, že bych tu raději nebyla. V hlavě mám chaos. Který se s psychologem snažíme rozmotávat. Ale nestačí to. Všechno mě irituje. Snažím se to nedávat najevo. Mám pocit, že vyskočím z kůže. Chci křičet. Pomalu cítím, jak se moje mysl opět odděluje. Snažím se proti tomu bojovat. Ale v nemocnici skončit nemohu. Mám před sebou tolik práce. Musím se starat o své miláčky ptáčky. Nesmím lidem okolo přidělávat starosti. Musím. Musím. Musím. Nesmím. Nemohu. Jak dlouho to ještě vydržím... "Jestli ...