27.07.2020

Dnes jedu na vlně pozitivních emocí.

Zvládla jsem skvěle individuální terapii - setkání s mojí psycholožkou po dvou týdnech její dovolené a mám ze sebe radost. Dokázala jsem popsat své emoce, pocity i myšlenky, co se prohnaly hlavou v uplynulých týdnech. A hlavně - dokázala jsem popsat všechny dovednosti, které jsem použila k jejich ovládnutí. A že jich už je dost.

Konečně mám pocit, že můj život začíná dávat smysl. Že nejsem jen otrokem svých emocí. Že každý den není stejný. Že si z nich můžu vzít více. Že si dokážu dovolit něco (ne)udělat.

Odcházela jsem s pocitem, že jsem nejslibnější pacient.

Že to, kolik jsem do terapie dala, se mi vrací zpět.

Za DBT jsem nesmírně vděčná. Díky této terapii, můžu konečně žít. 

A jsem ráda, že si toho všímá mé okolí. 

Hlavně můj Drahý, pro kterého je má změna asi nejvíce viditelná.

Svým způsobem je pro mě hnacím motorem, protože mi na něm velmi záleží a ráda bych s ním prožila šťastnou budoucnost. 

Snažím se, abych neopakovala své chyby.

Snažím se k němu chovat mile, pokud mě něco trápí, promluvit si s ním o tom. Snažím se mu naslouchat a podporovat ho. A zároveň tahle péče se mi vrací zpět.

Před sebou mám ještě celých 11 týdnů druhého běhu DBT. Ale jsem ráda, že změna je již nyní zřetelná. A motivuje mě k tomu, vydržet, učit se dál a vzít si maximum z toho, co mi tato terapie nabízí.