29.06.2020

Posledních pár dní trpím nejen duševně, ale i fyzicky.
Bolí mě celé tělo, žaludek, je mi na zvracení.
Nespím dobře.
A pracovně nabitý týden mi nedovolil si pořádně odpočinout.

Je fascinující, jak je psychická a fyzická složka úzce spojená.
Až mě to děsí.

Mám problém s jídlem.
Nechci jíst "normální" jídla (snídaně, oběd, večeře), protože mi přijdou velká a děsí mě.
Nenávidím cítit se plná. Připadám si ještě mohutnější, než ve skutečnosti jsem.
Proto většinu dne trávím hladová, slabá, s bolestí celého těla.
Jenže to se evidentně odráží i na mé psychice.

Bohužel, nevím, jak to vybalancovat. 
Nechci jíst. 
I to, co sním, mi přijde moc.
I když toho asi tak moc není. Jen to jsou povětšinou pěkný sračky, po kterých stejně nezhubnu.

Cítím se zle, když nejím
A cítím se zle, když jím.

Nejradši bych nebyla vůbec.
Nebo nejedla vůbec.

Jenže, když se o to snažím, moje tělo to prostě nezvládá.
Trpím v práci v křečích žaludku.
V noci se budím s pocitem na zvracení, aniž bych měla co zvracet.
Je to vysilující.

Ale po každém jídle přijdou tak nenávistné myšlenky, při kterých mám chuť si ublížit.
Nadávám si, že jsem to zase nezvládla.
Nadávám si za to, že jsem se najedla.
A nesnáším se za to, že jsem se najedla tolik.