22.06.2020

Hnus. Moje aktuální emoce.

Přemýšlela jsem, že bych tuto emoci zpracovala v rámci domácího úkolu do DBT.
Ale nemá žádný spouštěč, nemám se čeho bát, žádný katastrofizace, žádný cíl, k jehož dosažení by mi něco bránilo, jen je mi prostě na hovno.

Je mi zle z celého světa. Z práce. Z lidí. Z terapie. Sama ze sebe. Prostě ze všeho.
A kurva nechápu proč, když jsem se ještě včera vznášela na růžovým obláčku.

A byla jedna situace, která mohla být potenciálním spouštěčem, kvůli které jsem včera dělala SIPS (konkrétně schlazení), ale sama se vysvětlila a vlastně je všechno v pořádku.
Jen jsem prostě zase unavená životem.

A to jsem měla i radost 5/5 a užila si to s plným uvědoměním, ale dnes to tam zase není.
A já mám z toho všeho teď akorát pocit, že můj život je vlastně v pohodě a to, co není v pohodě jsem akorát já.

Nemám tušení, jak s touto emocí naložit. A co mě děsí víc, že obvykle trvá několik dní.
Mám volat psycholožce? Nechci ji zase otravovat, když jí vlastně ani nemůžu pořádně říct, co se děje.

Mám nutkání si ublížit. Ale nechci to zase analyzovat v individuální terapii a řešit, že jsem měla zavolat.
Mám teda zavolat?

Sakra, co mám dělat, aby to přestalo?