PETRA CORPSE

Happy birthday to me. Přejí mi hodně štěstí, úspěchů... Přitom jsem teď úplná troska. V pracovním životě jsem totálně selhala a od září nevím, co budu dělat.  V osobním životě to také není nic zářného.  Rok jsem sama.  A není nikdo na obzoru, kdo by stál o vztah.  Zničila jsem úplně všechno.  Zničila jsem si život.  Jaký má smysl ho dál žít. Nebýt papoušků, tak už tu nejsem.  A musím si často připomínat, že ta malá stvoření jsou důvodem, proč tu zůstat. 

Dnes mi umřel Bertíček.  Cítím neskutečný smutek, velice intenzivní, že mě téměř ochromuje.  Emoce i intenzita odpovídá situaci.  Ale jediným řešením, je truchlení.  Nevím, zda se snažit tuto emocí otupit, protože potom truchlení trvá ještě déle.  Potlačování jen odsunuje smutek, který je třeba zpracovat.  Ale tato emoce mě ničí tak, že skoro nemohu ovládat své tělo. Ruce jsou slabé, jako by ani nebyly moje.  Nohy neposlouchají.  A hlava křičí.  Nevím, co si s tím počít.  Nedokážu to cítit. Nevydržím to.  Proč vždycky, když se cítím jakž takž v pohodě  Musí přijít taková rána?

Je tu duben.  Nepamatuju si to datum.  Všechno se stalo moc rychle.  Nevím, jak jsem ten rok přežila.  Hospitalizace pomohla.  Ale pomalu se vracím ke svým starým návykům.  Nejím.  Přejídám se.  Plánuju si příliš aktivit. A pak je nezvládám.  Terapii flákám. Ne, opravdu jsem teď nemohla přijít.  Nová práce mi dává naději, ale bere hodně síly.  Vracím se k problémovému chování. Rivotril. Tráva. Ty. Ty jsi mě největší PCH. Ale čas strávený s Tebou Mi stojí za ti bolest. (Stojí?) Pořád doufám.  Naděje, co trvá už rok.  Naděje nezhasíná. Bylo by mi líp, kdyby vyhasla úplně.  Naopak pomalu vyhasínání Já. 

Bolest, která neustává. Smutek. Deprese. Strach.  Úzkost. Jak se to stalo? Jak jsem to mohla udělat? Mám chuť to udělat znovu a dotáhnout to do konce. Koktejl léků. Nejen benzáče. To by mohlo zabrat.  Podřezat si žíly.  Ukončit to na vždy. Nedokážu takhle žít dál. Přišla jsem o všechno.  Nebo přijdu.  Pak už to bude jasné.  Že to nemá cenu.  Nechci žít tento život.  Kde jsi? Proč mi ještě nedáš šanci? Ty a já. Patříme k sobě. Proč mě nedokážeš milovat? Říkáš, že pro mě nejsi dobrý.  Pro mě jsi dokonalý. Takový jaký jsi.  Můžu ti to opakovat neustále.  Ale ty si to nechceš připustit.  Nechceš to zkusit.  Prosím.  Nenech mě tu samotnou. Nedokazu žít bez tebe. 

Jsem sama Mezi lidma Ale sama Kde jsi? Jsem šílená bejvalka Je to součást psychózy? Chodím sama po městě A hledám tě Protože jsem nemocná Protože se nemůžu smířit s tím, že tu nejsi Hledám tě na místech, kde bys mohl být Jsem šílená já vím Nemůžu se toho zbavit Promiň  Tolik otázek, na které se nemůžu zeptat Tolik věcí, co ti nemůžu říct  Jsem v depresi Ale vím proč Proč jsi v depresi ty? Proč to se mnou nesdílíš? Proč to sdílíš s ní? Chceš si stěžovat na to, jaká jsem? Já vím, že jsem hrozná Všichni mi říkají, abych s tebou přerušila kontakt Ale já to nedokážu Jsem moc slabá Bylo jednodušší Když jsi tu nebyl Ale já to nechci Ničí mě to zevnitř Chci být silná kvůli tobě Protože chci, abys mě měl aspoň trochu rád Promiň, mám hodně špatný den Špatně období Kdy nedokážu ani zůstat čistá Ať už to znamená cokoliv Nemůžu na tebe tlačit A vlastně nemůžu nic Protože je konec Někde v hloubi to vím Moc dobře to vím Ale nedokážu to přijmout  Někdy mám suicidální myšlenky Mohla bych ...

Mám pocit, jak kdyby část mě chyběla. Kus vyrvaný z mého těla.  Vrať se.  Vzpomínáš, jak nám spolu bylo dobře? Naše začátky.  Vášeň, divadlo, utopie, yume.  Bylo nám jedno, co s námi bude. Jaké důsledky přinese další den. Byla jsem šťastná.  Nevázaná.  Nedisciplinované dítě. Dlouho jsem se necítila tak volná a sama sebou, jako s Tebou.  Vzpomínáš na večery, kdy jsme chodili spolu domů.  Společná sprcha. Úžasný sex. Byli jsme pro sebe stvořeni. Vzpomínáš na Petinu svatbu? Kolik radosti jsme tam prožili.  Ty a já. A mí přátelé. Pamatuješ na léto? Koupák. Planety. Kdy jsme se stihli odcizit? Je to mojí prací? Nepořádkem? Že nemáme společně koníčky? Chtěla jsem na tom pracovat.  A hodně jsem se od Tebe naučila.  Jsme od sebe víc jak čtvrt roku.  A stále na Tebe myslím. Jak se máš, co děláš.  Zbylo po Tobě jen prázdno.  Které stále nevím, jak zaplnit. Myslím na věci, o které bych se s Tebou chtěla podělit.  Hledat spo...

Když vidím šťastný pár, mám chuť si podřezat žíly. Už se nevrátí. Nevrátí se. Je konec. Konečný konec. Snažím se fungovat, jak to jen jde. Někdy to nejde. Udělala jsem spoustu špatných věcí. Ublížila spoustu lidem.  Byla jsem zlá. Cítila jsem takovou zlost. Normálně zlost necítím.  A teď jsem si ji vybila pořádně.  Na nesprávném člověku.  Vlastně nevím, na koho jsem měla zlost.  "To vypadá jako výsledek potlačování emocí." Neříkejte.  Ale jak mám fungovat s těmi emocemi, které jsou tak silné, že se chci zabít? Chápe někdo moji bolest? Nevím, kdo teď jsem.  Mám pocit, že každý den jsem někdo jiný.  Zdravý dospělý, šťastné dítě, zraněné dítě, náročný nebo trestající rodič. Nejhorší, že všechno jsem já. A zároveň nevím, kdo jsem.  Svět je teď strašně matoucí.  Nepřehledný. Nejasný.  Nevím, co bude zítra. Nevím, jak budu trávit prázdniny.  Jak budu trávit další rok. Mám pocit, že jsem selhala ve všech svých cílech. Jsem zase na zač...

  Další probrečená noc. Chybí mi tu. Chybí mi Jeho objetí. Schoulit se do Jeho náruče. On mě dokáže uklidnit. Paradoxně i teď. To z něj dělá ještě většího muže, než jsem myslela. To, že se mnou dokáže být v těžké situaci i teď. Po tom všem... Možná se chová jako kamarád. Ale já nechci být jen kamarádka. Chybí mi naše intimita. Chybí mi pusa na dobrou noc. Chybí mi usínat u světla jeho počítače. Už jen to, že tu byl pro mě znamenalo moc. Teď tu není. Cítím se bezmocná. Ztracená. Utápím se v slzách. Kouřím jednu za druhou. Nevím, co dělat. Všichni radí, abych se zaměřila na sebe, byla sama sebou. Ale já to nedokážu. Nemám na to sílu. Nemám teď sílu na nic. A přesto toho musím tolik zvládnout. 10 dnů na psychiatrii nedokáže připravit na život potom. Realita padla. A je ještě těžší být tu teď se všemi emocemi, myšlenkami. Nesnáším svoji hlavu. Nesnáším emoční mysl. Kvůli ní jsem udělala hodně špatného. Ublížila jsem lidem, co tu byli pro mě. Ale já nechci poslouchat jejich rady, co byc...

Jsem odporná.  Nestojím za nic. Bylo by lepší, kdybych nebyla. Všem by se ulevilo. Chci spapat hodně neurolků a vypnout se. A quetiapinků. A spinkat.  Umřít ve spánku by bylo fajn.