Když vidím šťastný pár, mám chuť si podřezat žíly. Už se nevrátí. Nevrátí se. Je konec. Konečný konec. Snažím se fungovat, jak to jen jde. Někdy to nejde. Udělala jsem spoustu špatných věcí. Ublížila spoustu lidem. Byla jsem zlá. Cítila jsem takovou zlost. Normálně zlost necítím. A teď jsem si ji vybila pořádně. Na nesprávném člověku. Vlastně nevím, na koho jsem měla zlost. "To vypadá jako výsledek potlačování emocí." Neříkejte. Ale jak mám fungovat s těmi emocemi, které jsou tak silné, že se chci zabít? Chápe někdo moji bolest? Nevím, kdo teď jsem. Mám pocit, že každý den jsem někdo jiný. Zdravý dospělý, šťastné dítě, zraněné dítě, náročný nebo trestající rodič. Nejhorší, že všechno jsem já. A zároveň nevím, kdo jsem. Svět je teď strašně matoucí. Nepřehledný. Nejasný. Nevím, co bude zítra. Nevím, jak budu trávit prázdniny. Jak budu trávit další rok. Mám pocit, že jsem selhala ve všech svých cílech. Jsem zase na zač...