01.05.2023
Další probrečená noc. Chybí mi tu. Chybí mi Jeho objetí. Schoulit se do Jeho náruče. On mě dokáže uklidnit. Paradoxně i teď. To z něj dělá ještě většího muže, než jsem myslela. To, že se mnou dokáže být v těžké situaci i teď. Po tom všem... Možná se chová jako kamarád. Ale já nechci být jen kamarádka. Chybí mi naše intimita. Chybí mi pusa na dobrou noc. Chybí mi usínat u světla jeho počítače. Už jen to, že tu byl pro mě znamenalo moc. Teď tu není. Cítím se bezmocná. Ztracená. Utápím se v slzách. Kouřím jednu za druhou. Nevím, co dělat. Všichni radí, abych se zaměřila na sebe, byla sama sebou. Ale já to nedokážu. Nemám na to sílu. Nemám teď sílu na nic. A přesto toho musím tolik zvládnout. 10 dnů na psychiatrii nedokáže připravit na život potom. Realita padla. A je ještě těžší být tu teď se všemi emocemi, myšlenkami. Nesnáším svoji hlavu. Nesnáším emoční mysl. Kvůli ní jsem udělala hodně špatného. Ublížila jsem lidem, co tu byli pro mě. Ale já nechci poslouchat jejich rady, co byc...