PETRA CORPSE

Padám do stínu Nevím, co s tím Nedokážu to zastavit ani když spím. Hlava křičí Tělo stojí Duše pláče slzy rojí. Bojím se že to neskončí dřív než já padnu do náručí alprazolamu.

Posledních několik dní bylo hodně těžkých. Ale které nejsou. Přemýšlím, co mohu dělat, aby mi bylo líp. Ale ve skutečnosti se mi nechce nic. Nic, vůbec nic. Nechci ležet.  Nechci se učit. Nechci pracovat. Ale musím. Musím to všechno zvládnout. Já vím, že jsem si to vybrala a chci, chci se tomu věnovat. Ale nejde to. Žiju v neustálém stresu a netuším, jak ho zvládnout. Čekám až mi najedou zvýšená antidepresiva. Ale co mám dělat do té doby? Kolik času promrhám. Dny trávím koukáním z okna. Koukáním do prázdna. Bezmyšlenkovitým projížděním tik toku. Místo abych se věnovala potřebným věcem. Já nejsem líná.  Jen je to všechno strašně těžké, když vás jiná síla tlačí k zemi. Netuším, co bude dál. Netuším, jak se aktivizovat. Bohužel okolní svět koreluje s mojí depresí. Což mě demotivuje ještě víc. Proč? Proč se mám snažit, když svět kolem mne vypadá takhle? Proč nemůžu chodit do práce a dělat věci, které mě naplňují? Kdy tohle skončí? Trvá to už příliš dlouho. Momentální stav už se na...